Test legendy BMW 740i e38. Ta nejlepší

Pokud jste v devadesátých letech patřili k bohatým a vlivným, měli jste na výběr vskutku pestrou škálu opulentních limuzín, které by o vašem postavení vypovídaly. Mercedes měl egoistický Mamut, Audi přišla s první generací A8, Lexus nabízel nesmrtelný LS400 a britský Jaguár stavěl neskutečně elegantní XJ, ve kterém jste ale i přes všechnu snahu vypadli tak trochu jako padouch. Pro mě ale byl absolutní vrchol Baworák generace E38. Když jsem dostal možnost usednout za volant černého krasavce s legendárním osmiválcem pod kapotou, neváhal jsem ani sekundu.

To už ale postávám u benzínky, krmím bezednou nádrž životadárnou tekutinou a uvědomuji si, jakou strhávám pozornost. Výrostci z projíždějících aut mi dávají na vědomí uznání zvednutým placem, tatínci uznale pokyvují a ti nejodvážnější přijdou a spontánně se se mnou dávají do řeči. Sedmička z vás udělá střed pozornosti i po čtvrt století, co brázdí silnice. Nízká silueta s dlouhou kapotou a výrazným zadním převisem dává autu dynamický vzhled. Starší BMW mají ten dar, že i na místě vypadají jako v pohybu. Kombinace jednoduchých linek a minimum zbytečné hmoty nad koly má za následek karoserii, která vypadá jako by byla co nejtěsněji natažena kolem kol.

YouTube Video Preview

Při pohledu na dnešní baculaté limuzíny vypadá E38 jako atlet. Svojí dominanci dává najevo především zepředu. Negativní sklon typických ledvinek a tenká světla dávají autu ten správně arogantní výraz. E38 navíc absolutně odolává stárnutí. Nemusíte se mnou souhlasit, ale tohle je v mých očích nejhezčí limuzína, co vyjela na silnice. Žádný jiný model nedokázal tak dobře snoubit eleganci se sportovním duchem. S přidaným předním lipem od Alpiny a čtveřicí koncovek výfuku se jedná doslova o lepidlo na oči.

V interiéru jsem dostal, co jsem čekal. Tradiční architektura BMW, která se promítá i do současných modelů. Platí zde, že pokud jste řídili jedno BMW, u každého dalšího budete vědět, kde co hledat. Přístrojová deska je tedy tradičně vytočena na řidiče, což umocňuje pocit z obklopenosti interiérem. Samozřejmě zde vládne příkladná ergonomie a doslova posedlost kvalitou výroby. Následující generace (nechvalně známá E65) působí ve srovnání s E38 jako auto z Číny. Teď nepřeháním, tam kde v novějším modelu hrály prim nekvalitní plasty a lehce kontroverzní zpracování, najdete u E38 jen kvalitní materiály a špičkové zpracování.

4

Všechny díly dokonale lícují a sálá z nich německá preciznost. Úměrně době se palubní deska topí v záplavě tlačítek, ale vše je jako zázrakem tam, kde má být a ovládání auta je snadné i poslepu. Samozřejmostí byla spousta výbavy. Auto je vybaveno navigací, telefonem, sedačky s pamětí jsou vyhřívané a polohovatelné ve všech směrech (dokonce ramenní část) a najdeme zde i výstup na televizi, nebo fax! Udivuje mě, že i po dvaceti letech stále vše funguje, jak má. Co se do fotek ani videa nedá dostat, je pocit solidnosti a robustnosti, který prostupuje celým interiérem. Testovanému autu je přesně dvacet let a jsem si jistý, že bude sloužit i za dalších dvacet.

V kabině rozhodně nečekejte vzdušnost nových modelů. BMW z této doby se vyznačují jistou stísněností. Teď mě nechápejte, že tu není místo. Jen jste autem doslova obestavěni, což vám dává pocit opravdového bezpečí. Samotná pozice za volantem je z dnešního pohledu trochu šok. Sedí se až překvapivě nízko s volantem blízko těla a nohami víc dopředu – rozumějte tedy dokonalá pozice za volantem. Moderní vozy této kategorie jdou jinou cestou. Ale to je to, co patří ke kouzlu BMW E38 – jedná se o limuzínu, ale stále je zde silné zaměření na řidiče. Díky tenkým sloupkům je navíc z auta fantastický výhled a celé auto působí během jízdy až nečekaně subtilně – pocitově působí zavalitěji i aktuální trojka. Na zadních sedadlech není takový přebytek místa, jako v moderním ekvivalentu, ale je ho dostatek pro lidi všech velikostí. Opakuje se zde vzorec z přeních sedadel. Opět se sedí poměrně nízko a máte pocit, že vás celé auto chce obejmout. Jakoby inženýři chtěli, aby si jízdu užili i cestující na zadních sedadlech. Zajímavým detailem je, že interiér doslova přetéká popelníky – holt kdo v té době něco znamenal, kouřil.

2

Teď se pojďme podívat po kapotu. Zde se nachází notoricky známý atmosferický osmiválec M62TUB44. Označení „TU“ v názvu značí modernizovanou variantu s variabilním časováním ventilů VANOS. Motor o objemu 4,4 litru produkovaje 210 kW a masivních 440 Nm. To sedmičce stačilo ke sprintu na stovku za rovných 7 sekund a zastavil jí až omezovač na 250 kilometrech v hodině. Na papíře to vypadá hezky, ale to, jak se motor chová, by neřeklo ani Raffaello. Projev emisemi neškrcených atmosférických osmiválců je zkrátka něco nepopsatelného, návykovějšího než heroin. Jedna jízda může způsobit celoživotní neléčitelnou závislost. A tento konkrétní motor je klenot. Většinu času se převaluje kolem volnoběhu, ale celou dobu cítíte jeho nespoutanou sílu.

Stačí přidat a noblesní bublání se změní v zuřivý řev. Motor se bleskurychle vytáčí a jeho chod je tak sametový, že jízda ve čtyřválci vám poté připadá, jak sedět na pračce ve které lítá na ždímání cihla. Reakce nepřeplňovaného motoru jsou okamžité a dávkovat plyn tak můžete s chirurgickou přesností. Při jízdě ale rozhodně nečekejte nějaké hulvátské tlačení do sedačky a rádoby sportovní škubání při řazení, které známe z moderních aut. Zvyšující se rychlost pozorujete především na rychloměru, jinak to vše probíhá s noblesou takovou, že vám ze sklenky nevyteče ani kapka sektu. Je to souhra brutální síly a dokonalého vychování.

Tato varianta byla k dostání i s manuální převodovkou (ano, doba se opravdu hodně změnila), ale tento kousek má v útrobách pěti stupňový automat s hydroměničem od ZF. Stejně jako dnes i tehdy byly převodovky ZF to nejlepší na trhu a je to znát. Převodovka řadí sametově a logicky. Neucítíte změnu stupně, většinu času využívá velký krouticí moment a jízda je tak až téměř elektromobilově jemná. K žádnému sportování jí nepřemluvíte, i v manuálním režimu vždy pamatuje na správné vychování a snaží se udržovat hlavně maximální komfort na palubě. Asi vás zajímá, kolik stojí krmit takové auto. Inu, není to nijak drastické, ale pozor – tyto motory vyžadují 98 oktanový benzín. V klidném dálničním tempu si řekne o nějakých 9 litrů, v dlouhodobém průměru počítejte s něčím kolem 12 litrů. Co na to Brusel?

1

Podvozek je ukázka šikovnosti tehdejších konstruktérů. E38 si musela vystačit s konvenčními tlumiči, ale inženýři chtěli i do svého nejluxusnějšího auta přinést radost ze řízení. Jenže nesměl utrpět komfort. Výsledek je nad míru povedený. E38 dokáže i na obřích kolech, které má tento exemplář, ukázkově žehlit nerovnosti a nepouštět do interiéru žádné rázy. Jízda je příjemně houpavá a vůbec nenutí k vysokému tempu. Auto vás doslova uklidňuje, navozuje příjemnou atmosféru, kde si po dlouhém pracovní dni najdete svojí oázu klidu a je zrovna jedno, jestli sedíte za volantem, nebo vzadu. Sedma má pro BMW z této doby tradičně pomalé a poměrně těžké řízení, které ale umí řidiči předat tolik informací, že by byl i schopný říct, jakou přejel minci. V zatáčkách se auto díky měkčímu podvozku naklání, ale všechny pohyby karoserie jsou nádherně čitelné a auto se ani nesnaží vás odříznout od potěšení z jízdy.

Podvozek vám stejně jako řízení zasílá spoustu signálů a v oblouku je auto do poslední chvíle neutrální, až na hraně má sklony k mírné přetáčivosti. Vše se odehrává nezáludně a řidič má vždy spoustu času reagovat. Tohle je přesně ta sportovní nenucenost, kterou na starších BMW milujeme. Jen pozor na brzdy, dnešní standardy jsou trochu jinde, tak se připravte na to, že nástup je dost pozvolný. E38 téměř jedinou limuzínou, která umí i odměnit řidiče. V novém BMW 7 budete chtít sedět co nejvíc vzadu, protože tam se cítíte jako pán světa – tohle auto je stavěno pro pasažéry. V BMW E38 budete chtít sedět za volantem. Ale nebojte, tohle auto zvládne i dlouhé přesuny s grácií. I díky dvojitým sklům je v interiéru ukázkové ticho a při klidné jízdě budete sotva vnímat, že se vůz pohybuje. Zkrátka se jedná o jedinečné auto, které ukazuje zručnost mnichovských inženýrů.

3

Tento test pro mě bylo první pořádné setkání s BMW E38 (krátké přejezdy na sedadle spolujezdce nepočítám) a jen mě utvrdil v tom, co už dávno vím. Nová auta jsou technicky dokonalá, ale ta starší mají duši. Vypráví příběh a chytnou za srdce. Je mi tak nějak jedno, jak v něm vypadám, je mi jedno, co si o něm myslí sousedi, je mi jedno kam v něm jedu. Jde jen o to jet. O tu čistou radost z řízení. Nejde o bod A ani B na vaši trase. Jde o všechno, co je mezi tím. Rozhodně netvrdím, že nová auta jsou horší, nejsem petrolheadí extrémista, který žije podle mantry „co je starší, je lepší“ – jen jsou nová auta jiná. A občas je fajn zpomalit a vychutnávat závan starých časů. Jo, a pokud se vám tohle konkrétní auto líbí, tak je na prodej. Prohledejte inzeráty soukromníků, navádět vás nebudu. J

BMW 740i je dech beroucí ukázka toho, jak se auta v průběhu let mění a toho, proč mají stará BMW takové jméno. Živé setkání s ním mě jen utvrdilo v tom, že je to moje nejoblíbenější limuzína a jeden z nejvíce fascinujících sedanů na světě.

Plusy

Design
Motor
Jízdní vlastnosti
Styl
Aura výjimečnosti
Zpracování

Minusy

Slabé brzdy
Náchylnost ke korozi

Comments

comments